rpv.ic.cz

Zóna2 10-12.8. 2007

18. 9. 2007 Od Pavel

Asi někdy v květnu jsem narazil na web http://www.outdoorgame.net/, kde byla prezentována hra „Zóna2″. Akce mě docela zaujala a tak jsem zauvažoval o přihlášení a asi 14 dní na to jsem se přihlásil a zaplatil. Jako místo konání bylo psáno ČR což jsem předpokládal, že bude zhruba Českomoravská vysočina, případně někde kolem Práglu. Jak následně přišlo v pokynech, varianta Děčín mě skutečně nenapadla. Nicméně, řekl jsem si „Ale což , už jsem přihlášenej tak jedu…“.

České dráhy opět nezklamaly a EC, kterým jsem přijel do Libně z OL mělo asi 20min sekeru, spěšňák byl fuč – nepočkal ani 10 minut. No a co teď, že… Trošku jsem zvýšil hlas na paní v informačkách, ale dostal jsem radu, že když si pohnu chytím ještě osobák 16:06 do Holešovic a tam můžu nastoupit na EC. Mrsknul jsem sebou a na nástupišti jsem osobáku pěkně zamával. Paní v informačkách mi nicméně doporučila použít bus a metro s tím, že třeba EC do Děčína chytnu – jelo v 16:35 z Holešovic. Bus se šíleně plazil a já jsem se rychle loučil s možností jet EC. Na metro jsem rychle přeběhl, nějakým kupováním lístků jsem se vůbec nezdržoval, na stanicí Holešovická jsem taky rychle profičel, abych se na nástupišti vynořil v 16:37…. naštěstí EC mělo 20 min zpoždění. Dále se až do startu nestalo v podstatě nic zajímavého až na to, že jsem se stačil ve vagóně seznámit s klukem co jel na Zónu z Boskovic pak jsme nechytli Bus v Děčíně asi o dvě minuty, následně jsme se seznámili s dalším Zónařem a pak nás orgové odvezli do České Kamenice (jeden člověk musel jet ovšem v kufru…)

Na nádraží v Kamenici byla už banda lidí v maskáčích, někteří (většina) pomalované …teda obličeje . No jestli se tak cítí dobře …. mě to přišlo trochu divné. Auty jsme se přesunuli na nějakou loučku za Kamenicí, kde jsme v klidu vyčkali soumraku. Následovalo přepadení, náhodné rozdělení do aut a výsadek – odvezení na neznáme místo. Při rozdělování týmu jsem měl docela kliku, že jsem se dostal do kupy s Jindrou a Pavlem. Ocitli jsme se v lese kousek za Srbskou Kamenici – to jsme ovšem zjistili až posléze. Po rozpečetění obálky s pokyny jsme se dozvěděli, že jsme tým Černá alfa a také jaké máme úkoly. Po 15 min jsme narazili na modrou turistickou značku po které jsme pokračovali až téměř do České Kamenice, kterou jsme obešli po jižním okraji. Po kolejích jsme došli na odbočku zelené a zamířili jsme na zříceninu Kamenického hradu. Na poli jsme zahlédli nějaké čelovky, my jsme šli ovšem potmě a protože byla tma tmoucí přešli jsme odbočku ke hradu a poté jsme se museli kus vrátit. V rohu věže jsme našli ukrytou zprávu a vydali se směrem na Kamenický Šenov. Na křižovatce železnice a hlavní cesty jsme vyluštili pěknou šifru, která nám prozradila že se máme dostavit do vesničky Slunečná směrník kostel.

Přesun proběhl bez problémů, rovněž další zprávu jsme našli hned. Ale ouha, ve zprávě stálo, že se jeden z nás zranil a zbylí členové týmu ho musí transportovat do vesničky Manušice což bylo bratru 3 km. v lesíku jsme našli dvě robustní větve, hodili jsme přes ně celtu a já jako nejlehčí jsem si vlezl na nosítka a nechal se nést. Jindra přišel na to, že si může strčit konce větví za popruhy batohu a tak postupovat po relativně velkých kusech vpřed. Z kluků se jen lilo, ale ani já jsem nebyl úplně v pohodě. Jednak jsem byl v dost nepohodlné pozici a taky jsme měl chvílemi obavy abych nebyl nedobrovolně upuštěn na zem. Nicméně šťastně jsme dorazili do Manušic a všichni si mohli oddechnout. Ze zprávy zde nalezené jsme se dozvěděli, že další zpráva je umístěna v jeskyních u vesničky Svitava. Příliš jsme se nerozmýšleli kudy kam a vyrazili jsme směrem na Častolovice.

Bylo brzy ráno a my si takhle vykračujeme po silnici zabráni do hovoru. Najednou hvizd a proti nám vyběhnou kluci v máskáčích. Kus běžíme po silnici a pak zahybáme vlevo do roští, poslední je Jindra a taky je první chycen, Pavel mi zmizel z očí a já se ukrývám do rákosu. Chvilku se vydýchávám pak slyším jak Jindra odchází směrem zpět, přešlapuju… už je mi to dlouhé, mám trochu strach abychom se v týmu vzájemně neztratili… slyším jak kousek za mnou něco šelestí. Zřejmě by to mohl být Pavel, taky si nejsem jist jak dlouho nás můžou pronásledovat. No ještě chvilku a přestává mně to bavit, snažím se opatrně vykouknout, abych uviděl svého pronásledovatele tak pět metrů od sebe. Pokus o útěk je, ale bez šance. Jsou na mně asi čtyři a tak jsem po chvíli chycen. O pár desítek metrů zpět se dáváme do kupy, obcházíme vesničku Častolovice, dále kousek po modré, J od Pivovarského rybníka, dáváme cca 90 min odpočinek, kluci pospávají, já jen bloumám s otevřenýma očima. Pak kolem Svojkova, kousek po silnici, v lese přečkáváme déšť a už jsme u jeskyní, teď jen najít tu pravou dle fota. S Jindrou se plazíme jeskyní, vedou nás svítící tyčinky – jen zprávu ne a ne najít až ji nahmátne Jindra – zřejmě se ji předchozí návštěvníci půjčili a nevrátili zpět. Vracím se pro Pavla a pokračujeme kousek dál, proti proudu, kde pro nás organizátoři postavili lanový přechod přes říčku Svitávku. Využívám chvilky času a umývám si nohy.

Do Velenic jdeme lesem ne úplně jak bychom chtěli, ale jsme tam. Mezi poli JV pak na J Velkého Grunova, kousek po silnici pak V lesem a po poli. Při přechodu po silnici 270 přemýšlím o pronásledovaní organizátory, když v tom na silnici za námi zastaví známá Škoda 120 a vyskáčou z ní čtyři lidi jak jinak – opět v maskáčích. Nezbývá, než se dát nejprve poklusem a pak regulérním během vpřed. Po cca 50km tedy nic příjemného. Jindra zůstává pozadu my dobíháme do vesnice Noviny pod Ralskem, kde se ukrývám za hromadu dřeva Pavel pokračuje dál. Nevím jestli mně viděli nicméně 120cítka projíždí kolem a tak popocházím, skrývám se opět je tu 120cítka…. Po chvilce se scházím s Jindrou a dalších 10-15min čekáme na Pavla. Jsme opět komplet a tak jdem k průrvě Ploučnice. Nyní jsme hooodně opatrní a jdeme zadem za zahradama. Bohužel ploty nás přinutí vrátit se min. 1km zpět. Nicméně téměř slavnostně docházíme k mostu, kde již na nás čeká Ondra Hradec a spol. a po obdržení dalšího úkolu se přesouváme kousek dále k průrvě Ploučnice, kde na nás čeká odpočinkový úkol – brodění ve vodě pro zprávu umístěnou v průrvě (vskutku interesantní zajímavé místo). Následovně se nám podařilo asi 3/4 hodiny bloudit mezi kopcem Ralsko a Novinami pod Ralskem…

Než jsme se vymotali byla tma tmoucí. Ve vesničce Srní potok jsme šli Z směrem a přechodem přes komunikaci 270 jsme se rozdělili. Já s Pavlem jsme byli na Z straně silnice a Jindra na východní. Na poslední chvíli, kdy už Jindra pomalu vyrážel do Mimoně jsme se dali dohromady a pokračovali Pertolticemi pod Ralskem. V jednom místě se nám zdálo, že u silnice stojí podezřelé osoby, vrátili jsme se proto kus zpět a místo jsme obešli po žel. trati. Při pokusu o vrácení se zpět na silnici jsme museli přelézt bránu jedné ze zahrad což se neobešlo bez pozornosti místních obyvatel. Naštěstí pochopili naše nesnáze a Jindrovi bránu dokonce odemčeli – bylo asi 11 večer. Mimoň jsme zčásti obešli JV krajem, zčásti prošli a pokračovali kolem JZD směr žel. most. Vše odpovídalo, jen tu zatracenou trať jsme nemohli nalézt – najednou jsme se ocitli u třech rybníků a trať nikde (šli jsme celou dobu bez světel). Pokračovali jsme dál JZ směrem přes les až se nám podařilo najít násep – ovšem bez kolejí a po něm jsme již bez problémů dorazili k mostu. Chvíli jsme hledali cca 20 nosník označený správným písmenem což se zdařilo jen jsme nepříliš důkladně zkontrolovali spoj mezi nosníky a nic. Tak znovu a zase nic. Telefon organizátorům a už to máme – museli jsme hrábnout hlouběji do nánosu hlíny. Další úkol šifra v morseovce – doprčic papír se značkami jsem zapomněl v práci. Po „zlikvidování“ mostu se stahujeme J k letišti a snažíme se dát dohromady naše chabé znalosti morseovky. Jediné co nám pasuje je Eustachova kaplička tak po ujištění správnosti vyrážíme.

Cestou jsme nuceni se asi 2x skrýt před projíždějícím autem v němž poznáváme auto Ondry Hradce. Eustachovu kapličku našel bravurně Pavel a také jsme bez problémů našli v jednom z rohů sklenici se smrdutým obsahem. Smrad byl skutečně excelentní a měli jsme co dělat… nicméně očekávaná zpráva ve zvířecích vnitřnostech s červi nalezena nebyla. Po chvilce Jindra zjistil, že nápis na sklenici je podezřele silný a pod ním se nalézá hledaná zpráva – tak to orgům vyšlo …. . Úkol z ní nalézt na letišti budovu z fotografie. Vracíme se zpět na letiště, je asi kolem třetí ráno a tak už sotva taháme nohy za sebou. Ještě jsme došli téměř k okraji letiště, ale na nějaké hledání nemám vůbec pomyšlení mozek už téměř vypovídá službu. Lehám si jen tak na zem a okamžitě usínám. Pavel mezitím našel určenou budovu a zjistil, že se u ní vyskytují orgové. Vrátil se a asi po hodině kolem páté ranní nás vzbudil a my si mohli za chvíli dopřát příjemného paintbalového zážitku. Když jsme se dostatečně vyřídili a vyřádili byl nám sdělen další už konečný cíl na hradě Děvín cca 15-18 km vzdáleném.

Již notně zmožení jsme se vydali tedy na poslední trasu a po pár pauzách jsme kolem dvanácté byli na hradě. Opět jsme nemohli nalézt zprávu (byla důkladně schovaná a my se málo snažili) a tak jsem cinknul orgům, kteří se ohlásili, že budou za moment u nás a měli pravdu byli tam, než bys řekl švec . Dostali jsme sladkou odměnu (tyčinka Mars) a taky nám řekli, že jsme vyhráli . Pak nás odvezli na nějaké rozcestí, kde jsme asi hodinu spali a spali a nakonec nás odvezli opět na letiště, kde byli zrovna dva týmy u paintballu a symbolicky nám pogratulovali . Pak jsme se už jen přemístili do Mimoně na vlak a po desáté jsem byl v OL jako na koni.

[Prezentace]

Zobrazeno 927 krát od 448 lidí.

Příspěvek je zařazen do: Nezařazené

(Ještě nehodnoceno)

 Loading ...